Celý týden před soustředěním jsem se snažila vyléčit kašel a rýmu. Není blbost jet na takhle náročnou akci, když nejsem úplně zdravá? Na to byla jednoznačná odpověď: Jo, je! A říct, že se nemůžu zúčastnit, by v tomto případě bylo docela pochopitelné, ale něco ve mně tam prostě chtělo. A tak se stalo, že v pátek o půl čtvrté jsme s Marťou vyrážely směr Miroslav. Těžko říct, kdo z nás dvou byl nervóznější.Řítily jsme se po dálnici a ...

Páteční den byl hektický už od božího rána. S myšlenkou na hladové umírající účastníky jsem si v sedm ráno uvařila kafe a začala krájet všechny komponenty do pohankového salátu. Alespoň, že tu pohanku jsem zvládla uvařit už ve čtvrtek večer během chystání krátké noční hry (krátká být měla, ale o tom později :D). V průběhu krájení jsem zjistila, že mám být za 20 minut na rehabilitacích, takže jsem si na hodinku odběhla do Komína, po cestě zpět vyřídila ...

Je pátek brzy ráno. Vylézám z postele po probdělé noci. Včerejší den byl ve znamení emočně náročného setkání, které mi v noci nedovolilo zamhouřit oko a zároveň mě připravilo o spoustu energie společně s přesměrováním myšlenek ze soustředění někam jinam. Ranní osobní tréninky s klienty byly mentálně náročnější než obvykle právě kvůli roztěkané mysli a nevyspání. Když jsem okolo oběda sednul do auta a rozjel se hladový směr Miroslav, kumuloval se ve mně regulérní strach. Od minulého roku ...