Celý týden před soustředěním jsem se snažila vyléčit kašel a rýmu. Není blbost jet na takhle náročnou akci, když nejsem úplně zdravá? Na to byla jednoznačná odpověď: Jo, je! A říct, že se nemůžu zúčastnit, by v tomto případě bylo docela pochopitelné, ale něco ve mně tam prostě chtělo. A tak se stalo, že v pátek o půl čtvrté jsme s Marťou vyrážely směr Miroslav. Těžko říct, kdo z nás dvou byl nervóznější.Řítily jsme se po dálnici a ...

Páteční den byl hektický už od božího rána. S myšlenkou na hladové umírající účastníky jsem si v sedm ráno uvařila kafe a začala krájet všechny komponenty do pohankového salátu. Alespoň, že tu pohanku jsem zvládla uvařit už ve čtvrtek večer během chystání krátké noční hry (krátká být měla, ale o tom později :D). V průběhu krájení jsem zjistila, že mám být za 20 minut na rehabilitacích, takže jsem si na hodinku odběhla do Komína, po cestě zpět vyřídila ...

Je pátek brzy ráno. Vylézám z postele po probdělé noci. Včerejší den byl ve znamení emočně náročného setkání, které mi v noci nedovolilo zamhouřit oko a zároveň mě připravilo o spoustu energie společně s přesměrováním myšlenek ze soustředění někam jinam. Ranní osobní tréninky s klienty byly mentálně náročnější než obvykle právě kvůli roztěkané mysli a nevyspání. Když jsem okolo oběda sednul do auta a rozjel se hladový směr Miroslav, kumuloval se ve mně regulérní strach. Od minulého roku ...

Tento zápisek se bude značně lišit od všech předchozích. Součástí 30. výročí bylo mimo jiné vést si deník po každém tréninku. Proto bude velká část zápisku vyplněna událostmi a pocity, které se děli na místě a které byli čím dál přímější a věcnější, jak se únava stupňovala. Přesto začnu tím, co celému soustředění předcházelo. 15 let soustředění a 30. v pořadí jsem bral jako jeden z milníků. Chtěl jsem to pojmout zcela odlišně a vyzkoušet si s ...