V pátek 17.2 cca 16:15 jsme se vydali společně s Šutym hrdě vštříc sebedestrukci, zatím nevědomky. Kdo už to někdy zažil, ví, že mluvím o Miroslavské sokolovně ve spojení s Mirkem Sokolem. Bravurně jsme zdolali vzdálenost mezi Žďárem a Třebíčí kalamitním autobusem a nezastavila nás dokonce ani 1 500 metrová cesta skrz Třebíč. Absolvovali jsme společně trénink malých prcků, pod vedením již zmíněného Mirka. Hodněkrát v průběhu tréninku si člověk s lítostí uvědomil, že nejenom jsou ti malí klučinové fyzicky zdatnější, ale asi byli rozhodně schopnější někoho pořádně zbouchat.
Ale přežili jsme. Po tentokrát už ne tak strastiplné cestě jsme se dokodrcali do Miroslavi, kde měla teprve vypuknout ta prává zábava. Úkol udělat 500 dřepů, 500 kliků a 500 lehsedů jsme přijali s bojovným duchem. Bohužel, duch se zalekl a opustil mě dřív než jsem se mohl přehoupnout přes 250 kliků, ale měl jsem radost, že zbytek jsem zvládl. Poté jsme povečeřeli, popili, poklábosili a šli spát.
Vstávání bylo krušné, jako je ale ostatně vždy v 7:00. Vyběhli jsme v nadšeném očekávání rozcvičky, které se nám vyplnilo a pokochali se svěžím jarním ránkem v tomto jižním kraji. Posnídali jsme a zamířili k tělocvičně. Trénink proběhl poklidně. Nunchaku techniky proložené posilovaním, při kterém se člověk zase politoval, že už to není co dřív. Následně po posilování si uvědomil, že už ani ty nunchaky se nedrží jako dříve. Poobědvali jsme. Nutno opět pochválit excelentní kuchařské schopnosti a nekončící vlídnost místní paní kuchařky (U dobrovolných hasičů). Jestli někdy budete mít čas, určitě tam zajděte, vaří báječně. Odpolední trénink měl pro nás, seveřany, fatální následky. Kvůli naší fyzické nekompatibilitě jsme se museli odpojit od probíhajícího tréninku naplněného posilováním. Toto oddělení pokračovalo dále ve večerním tréniku, kde jsme ale zapracovali na secvičení Shadow 1.2 a na technikách nové utajované sestavy vznikající v zákulisí. Po skončení jsme dlouho ponocovali, střídmě popili dobrého vína a zahráli několik partií Bangu.
Ráno jsme se skočili lehce protáhnout a pobalili co se dalo do našich enormních zavazadel. Přišla snídaně a poté jsme se naposled odebrali do sokolovny. Tentokrát už jen čistě kvůli nunchaku. Pokusili jsme se naučit ostatní naši prvotní sestavu shadow 1.0 a pokud se můžu trošku chlubit tak myslím, že docela úspěšně. Zkusili jsme vzájemné vyhazování. Bohužel jsme už nestihli oběd a museli honem na vlak. Jako správní maloměšťáci jsme v Brně navštívili KFC, Mc Donald a jen tak tak jsme unikli čínskému jídlu. Poté už jsme se jen prospali cestou do Žďáru a zdárně doputovali domů.
