Když mi Přemek řekl pravidla (napít se na dovolení, klanět se v tělocvičně, nemluvit sprostě apod.), tak mi to na dobré náladě nepřidalo a byl jsem ještě víc naštvaný, že jedu přes celou republiku a Hanka mi neřekne ani úplně základní věci, co čekat. V tu chvíli jsem to navíc viděl jen jako zbytečnou buzeraci (až později mi to všechno zapadlo). V podstatě jsem byl rozhodnutý to otočit ještě než mi Přemek řekl o klikách. Kdy se to ve mě zlomilo byla chvíle, kdy jsi rozhodil moje zbývající kliky mezi ostatní a ti mi s radostí pomohli. V tu chvíli jsem si řekl, že to zkusím.