Po soustředění bylo nejprve v plánu strávit následující víkend v Jeseníkách. Nakonec tento plán nevyšel a my jsme chtěli vyrazit do Beskyd. Skrze úžasná a smysluplná nařízení vlády došlo po roce k uzavření okresů, a proto i tato varianta padla. 3denní půst, který měl začít po víkendu v horách nakonec začal trošku neplánovaně v pátek podvečer.
V sobotu jsem se ráno vzbudil a cítil se skvěle. Po fyzických následcích soustředění ani památky a hlava byla plně nastavená na půst. Tak jsem si řekl, že když už nemůžeme na víkend pryč a má být hezky, využiji tento čas k očistě. Poslední jídlo bylo tedy v pátek podvečer.
Když jsem se o tom poprvé zmínil před přítelkyní, nadšeně se ke mně chtěla přidat. Stejně jako u ledových koupelí nejsem zastáncem jakéhokoliv nátlaku ani u půstu. Dokud sám necítím, že to opravdu chci a přeji si to hluboce ze své podstaty, pak pro mne nemá význam se do toho pouštět. Zároveň je dobré se rozhlédnout, v jakém „stavu“ se zrovna nacházím. Pokud například trénuji a jsem v plném a vyčerpávajícím tréninku, pak mě to pravděpodobně ani nenapadne. Přesto jsme do toho šli společně a má to svoje nesporné výhody, když nemusíte řešit „názorové“ kolize s vašimi nejbližšími.
První lehké příznaky hladu proběhli v sobotu ráno, kdy mívám obvykle po prvním tréninku a čeká mě snídaně. Tehdy se žaludek ozval nahlas poprvé. Druhé zabručení se ozvalo okolo oběda. Žádný větší hlad jsem však nepociťoval. Průběžně jsem pil čistou vodu a až do večera se nic zvláštního nedělo. V podvečer jsem cítil lehkou malátnost v hlavě, bylo mi chladněji po těle a později večer pak silnější pocit hladu. Přesto jsem očekával tento stav intenzivnější. Celý den jsem byl spíše v klidovém režimu, pracoval u počítače a prováděl jsem pouze lehčí cvičení na rozhýbání těla a pár shybů venku na hřišti.
V neděli ráno jsem se vzbudil po poměrně klidné noci a fungoval jsem jako obvykle. Vydal jsem se na klidnou dvouhodinovou procházku, udělal si pár shybů, kde to zrovna šlo a jinak jsem udržoval podobný režim jako v předchozí den. Na ranní procházce jsem pocítil první změnu v zostření smyslů. Sluchově jsem vnímal jemnější a vzdálenější zvuky. Stejně tak jsem si připadal jako Ultra HD filmu, kdy moje oči nejen viděli ostřeji text na větší vzdálenost, ale zároveň byly všechny barvy jasnější. Možná je to opravdu historicky tím, že se tělo dostává do krizového módu a zvyšuje citlivost všude tam, kde nám to může zvýšit šanci se „nakrmit“.
Do oběda jsem stále nepociťoval žádný hlad. Je to příjemný pocit být ve svém těle. V čase oběda začal opět pocit chladu, kdy se tělo tolik nezahřívá. Okolo jedné jsme šli na další dvouhodinovou procházku. Po celou cestu jsem se cítil skvěle. Sluníčko nabíjelo energií. Po návratu jsem začal pociťovat lehký hlad, který střídavě přicházel a odcházel až do večera. Nešlo však o nic, co by jakkoliv narušovalo psychickou pohodu.
Poslední noc byla krátká a nebylo potřeba se nijak dospávat. Tělo je zvyklé na spoustu pohybu a nyní je to jen o procházkách a lehkém protažení. Možná i proto má spoustu energie nazbyt. Když jsem se poprvé podíval do zrcadla, tak nejen následkem předchozího víkendu, ale především díky půstu jsem ubral pár centimetrů okolo pasu. Jelikož moje běžné tukové zásoby se pohybují mezi 4-5 procenty posledních mnoho let, pravděpodobně se jedná o ztrátu svaloviny. Tělo je inteligentní a vše co zrovna není potřeba, tak se odstraní. Příjemnou změnou je uvolnění levé nosní dírky, přes kterou za běžných okolností (mimo sportovní aktivitu) v podstatě nemohu dýchat. Zkoušel jsem i různá dechová cvičení, ale nepomohlo to. Uvidíme, jestli to bude něco, co mi po půstu zůstane a nebude mě to dále trápit.
Vždy večer jsem zaregistroval, že mám o něco nižší tep než obvykle. Během třetího dne jsem si ho párkrát zkusil změřit, a i tehdy tam byl rozdíl. Pohyboval se okolo hodnoty 40 po celý den.
V odpoledních hodinách jsem cítil silnější návaly chladu než v předchozích dnech. Možná to bylo i proto, že už byla hlava předem připravena na ukončení půstu. Pokud si to tělo bude přát, třeba to příště bude delší než 3denní půst. Pak už to však bude chtít i určitou přípravu předem a zároveň být opatrnější i v následujících dnech po půstu.
Někdy okolo páté jsme se s přítelkyní pustili do přípravy prvního jídlo. Strouhaná mrkev s citrónem. První sousta byla opravdu intenzivní. Půlka mrkve a pak po dvaceti minutách lžička medu. Pak ještě jednou to samé. O další půlhodinu později přišlo na řadu pár koleček celozrnného pečiva s trochou másla. O další hodinu později pak trošku více.
Další den ráno pak už normální snídaně v menším množství než obvykle. Mimo čistých dýchacích cest, pocit lehkosti a prázdné hlavu, se dostavil ještě jeden skvělý pocit. Při ranním rozhýbání jsem se dostal do pozice, kterou mi ramena nedovolila několik let. V podstatě denně na tom pracuji a po půstu mě to pustilo o značný kus dál. Snad to tak i vydrží, až opět naberu svalovinu.
Spousta lidí tvrdí, že čím více toho je ve vašem těle mimo rovnováhu, tím intenzivnější je proces půstu. Pokud tomu tak opravdu je, pak je to další signál toho, že jsme s mým tělem bezvadní přátelé. Jestli si s myšlenkou půstu hrajete také, rozhodně doporučuji si o tom něco přečíst. 1denní půst může být první krůček, kdy budete muset pracovat s pocitem hladu. Přílišné změny to však v těle nezpůsobí. Tělo bude ještě stále trávit zbytky dřívějšího jídla. Následovat pak může 3denní půst a kdo ví, co si vaše tělo bude žádat dál. Může to být čas, kdy vaše tělo necháte odpočívat a opravit uvnitř něco z toho, co je opravdu potřeba. Nedívejte se na to jako na dietu, ale jako možnost být blíže v kontaktu s vaším tělem. Užijte si ten čas a zároveň všechny ty změny, které to přináší.
