Negativní jako pozitivní Druhý den v nové práci a já musím utíkat dřív, abych naskočila do auta k Oldovi a Jirkovi a mohla se vydat směr Miroslav. Posledních pár dní jsem strávila přípravou prezentací, map, šifer a celkově her, takže mám v autě pocit jako bych už měla jedno soustředění za sebou. Cesta autem mi přišla snad nejrychlejší ze všech, které jsem kdy absolvovala na trase Brno-Miroslav. Než jsme si stihli říct, jak bylo v práci, tak ...

Jestli někdy byly přípravy na soustředění hektické, tak letos se mi v tomto směru značně posunuly hranice. Odřeknutí účasti pěti lidí během posledních 4 dní, už bylo jen třšničkou na dortu. Nebýt Jury, který rozhodně nejel v dobrém fyzickém rozpoložení (což ho nakonec stejně přimělo skončit), tak by nás bylo sedm... Konečně však přišlo čtvrteční odpoledne, kdy si sednete do auta a modlíte se, aby vás za volantem do Miroslavi nekleplo nebo jste neusnuli z vyčerpání. Víte, ...

Ve čtvrtek jsme se sešli těsně po půl čtvrté. Kvůli shonu v práci jsem byl ze všech poslední. Už na mě čekali Janča, Olda, Viktor, Jarda a Jura. Tak jsme rozdělali ty nejpodstatnější věci a šli se do toho pustit. Holky se v mezičase musely poprat s chystáním nesnadné hry v terénu. První trénink po 40 seznamovacích klicích byl ve znamení nepřeberného množství kondičních cvičení. Nezabralo nám to ani 4 hodiny a už jsme si mohli plnit ...

Toto soustředění bylo předurčeno k bourání našich stereotypů. Sokolovna zamluvená čtvrt roku dopředu. Nahlášená skupinka 8 lidí a dva zájemci na pomoc s organizací. Vše se tvářilo jako stav ideál. Týden a něco před soustředěním jsem zjistil, že sokolovna připomíná více překážkovou dráhu než tělocvičnu s rovnou podlahou. Nově nalakované parkety na základu staré sokolovny bez jakékoliv izolace přitáhly vlhkost natolik, že se rozhodly transformovat v harmoniku. V brněnské tělocvičně jsem potkal během jednoho tréninku Rendu z ...

„Kdysi jsem utíkala před strachem, a tak mě strach knokautoval. Dokud jsem se nenaučila chovat strach jako novorozeně. Naslouchat mu, ale nepoddávat se mu. Ctít ho, ale neuctívat ho. Strach mě už nemohl zastavit. A tak jsem vešla s odvahou do bouře.“ Pár dní jsem přemýšlela, jak s touhle reportáží začít. Aby to nebylo stejné, jako minule, a předtím, a taky ještě předtím. Protože tentokrát to stejné nebylo. A jak se říká – když si počkáš, ono ...

Je pátek odpoledne a já usedám za volant, pro mě obrovského vozidla a vydávám se směr Miroslav (moje osobní challenge posledních pár soustředění). Po cestě do Miroslavi zjišťuji, že se tam dá dojet opravdu různými cestami...třeba jednou trefím i tu nejrychlejší z nich. V tělocvičně se rovnou vrháme na vynášení a organizaci věcí. Je to jediný moment, kdy můžeme dát všemu nějaký řád, pak už bude jen chaos. Na chodbě tělocvičny postupně potkávám jednotlivé účastníky. Vypadají, že ...