Tento zápisek se bude značně lišit od všech předchozích. Součástí 30. výročí bylo mimo jiné vést si deník po každém tréninku. Proto bude velká část zápisku vyplněna událostmi a pocity, které se děli na místě a které byli čím dál přímější a věcnější, jak se únava stupňovala.
Přesto začnu tím, co celému soustředění předcházelo. 15 let soustředění a 30. v pořadí jsem bral jako jeden z milníků. Chtěl jsem to pojmout zcela odlišně a vyzkoušet si s ostatními zase něco úplně jiného, než nač jsme zvyklí. K tomu mi dopomohlo poslední den minulého soustředění, kdy jsme s Vojtou, Lukym a Michalem lezli pozpátku po čtyřech do kopce k borovici. Pro mě osobně velice náročná aktivita, kdy je součástí zadání snaha nepoložit za žádnou cenu kolena na zem. Po prvním kole jsem toho měl plné zuby a kluci se dostali k borovici v relativní pohodě. Poté jsme zjistili, že když položíte po cestě pětkrát kolena na zem, obtížnost celého zadání se rapidně změní. A tak jsme to lezli šestkrát a málem tam vypustili duši. Proto jsem se rozhodl, dát každému možnost pocítit ten rozdíl, pokud máte podmínky stanovené tak, aby vám sami o sobě dávali motivaci, za žádnou cenu těm pravidlům neuhnout.
No a tak vznikla idea tohoto soustředění, kdy prvních 55,5 hodiny mělo být právě o této striktní morálce a disciplíně a poté další dva dny měli probíhat v duchu tradičního soustředění, kdy jsme se měli učit nové věci a už trošku zvolnit a užít si společný čas. Té první části jsme začali říkat kvalifikace:-D
Nikdy jsem soustředění příliš nepropagoval a nechával jsem ho, ať si žije vlastním životem. Aby se k němu přidružili lidé, co o to opravdu stojí a když vyšší moc dá, tak se přidá někdo nový. Rozešlu pozvánky a poté to již nechávám z 99% na lidech samotných. Ano vím, v dnešní době to není efektivní varianta, pokud chcete mít více lidí na akci. Za ty roky se mi však potvrdilo, že u soustředění počet lidí značně osciluje a i když tam bylo lidí plno, tak to nemělo nic společného se samotnou propagací. Tentokrát jsem to nechal zcela plynout od samotné pozvánky. Pomaličku se ke mně dostávali informace o tom, jak si jeden strhal rameno, druhý měl covid, třetí si udělal něco s achilovkou, další byl měsíc nemocný atd. Počet lidí byl na naprostém minimu. Měli přijet tři. Já jsem měl být čtvrtý do party. Roman nakonec dostál svému slovu a jeho příjezd se vyřešil pár hodin před začátkem, kdy byl v přímém kontaktu s osobou, co měla covid. Při soustředění se vaše imunita dostane na naprosté dno a proto riskovat tento fakt nepřipadalo v úvahu. Dorazili tedy jen Jura s Marťou. Tito dva se museli dopředu navzájem hodně hecovat, aby z toho nevycouvali.
Oba dovezl autem Omar a já jsem si v ten moment vzpomněl na nedávnou událost, kterou jsem mu musel popsat…
Tímto si dovolím vsuvku, která má sloužit i mně samotnému jako zápisník této události. Dva dny před soustředěním jsem si konečně našel čas, abych se trošku zkulturnil. Na stříhání vlasů nebyl čas, tak jsem se aspoň po dlouhé době oholil. Na hlavě jsem měl sice stále hnízdo a vypadal jsem jako ovce, ale aspoň zbavil jsem se alespoň vousů. Marťa přišla ten večer, na poslední trénink před soustředěním a hned mezi dveřmi se na mě divně dívala. Hlavou kývala ze strany na stranu ze vzdálenosti asi 30 centimetrů od mého obličeje. Věřím, že pro spoustu introvertních osob by toto bylo více než narušení jejich osobní zóny. A asi po deseti vteřinách pronesla nádhernou větu: „Vypadáš hrozně zvláštně… že ty ses nechal ostříhat?“
V 16:30 jsme se sešli v tělocvičně, abychom si v rychlosti sdělili pravidla a mohli se do toho pustit. Nebylo moc času do začátku prvního workoutu. Lia se mě předtím ptala, jak budu řešit rozhýbávání, když jsou tréninky tak blízko sobě. Řekl jsem jí pouze to, že to bude na každém individuálně, jak se k tomu postaví. Nakonec se k tomu moje tělo postavilo jako vždy po svém – zůstalo v neustálé pohotovosti a proto i ve tři ráno, když bylo unavené, tak bylo v podstatě během pár vteřin připraveno k akci. Je to dost zvláštní a rozhodně se to vymyká veškerým příručkám a poučkám o tom, jak by se mělo trénovat a jak se tělo za běžných situací chová. Tady to moc neplatí. Možná jen u toho prvního tréninku se to projeví víc, než bychom čekali. A potom už je to jedno. Je to stejné jako v případě, kdy jste nějak nachlazení nebo lehce nemocní. Pokud se tělo dostane do „bojového“ módu, odsune nemoc na později. S velkou pravděpodobností vás potom tento stav trefí s větší intenzitou než bylo původním záměrem, ale na nějakou dobu, jako byste byli nezničitelní. (I to má svoje limity) Mně se například letos povedlo večer před soustředěním lehce pohmoždit loket a zároveň jsem si při jednom z pádů na podlahu nedával moc pozor, něco vysvětloval a narazil si pěkně pánevní kost. Večer jsem si sotva sednul k večeři. Po příjezdu do Miroslavi tato bolest zmizela a objevila se znovu den po skončení soustředění.
Přišla pátá hodina odpoledne a my jsme mohli začít…
WTA 1 – Military Drill
17:00 středa
Tak jsme se s Jurou shodli, že se nám oběma po tréninku motá hlava. Military drill (díky Honzo) je docela těžký se striktními opakováními a přesnými pauzami :D Prý hlavně nepřepálit start, říkal Jura.
Marťa s Jurou nyní dělají první angličáky a já si po dlouhé době zkouším psát rychle psacím písmem. Snad to po sobě potom zpětně přečtu. To bude sranda :D
Nyní za mnou došel Jura a říká: „Prý ten čas mezi workouty můžete využít, jak chcete. Tak ten byl dobrej (fór, jelikož to byla jedna z instrukcí na úvodním nástupu)!“ A šel vesele pokračovat s angličáky…
WTA 2 – Mawashi 800x
18:30 středa
Tak toto bylo docela fajn. Teda aspoň v průběhu. Z otřesů se však ozývaly lýtka a kyčle měly taky nějaké námitky. Nálada je dobrá a chystáme se nyní lézt po čtyřech pozpátku přes kopec.
Jura nám nyní ukazoval fotku rodičů. Hádali jsme věk… no ty brďo. Z toho co jsme viděli Jura není úplně nejvíc nejlepší genetický poklad!:D
WTA 3 – Kopec zadkem nahoru a hlavou dolů
20:00 středa
Tady Marťa pronesla něco v tom smyslu, že toto je trénink, kde můžeš jít opravdu na dno svých sil.
Bylo vtipné jít ke konci vedle ní, když po čtyřech překračovala silnici a pak si to štrádovala po chodníku. Ve tmě svítilo pouliční osvětlení a lidé, co stáli poblíž pozorovali, jak jdu vedle Marti. Ona v pravidelném rytmu každého kroku vzdychá a já ji co chvíli upozorňuji, ať dá ten zadek níž, že kdo se na to má dívat :D
Nohy a ramena tady dostaly pěkný záhul. S Jurou jsme vedli před touto disciplínou diskuzi, zda to bude trvat okolo deseti minut. Jura mi tvrdil, že ani náhodou. Že prý alespoň půl hodiny. Tak jsme oba měli pravdu, jen každý ve svém podání. Přišlo mi to jako věčnost, ale za nějakých 13 minut jsem byl dole. Jura se rozhodl to více prodýchat, tak tam nechal nějakých 37 minut.
Toto jsou chvíle, kdy mu rozhodně nezávidím jeho hmotnost:D
WTA 4 – Easy EMOM
21:00 středa
No tady se nám celková pauza mezi workouty zkrátila asi na 10 minut. Začali jsme s Marťou a odjeli si našich 20 kol. Jura si prošel svých plánovaných 16 kol. Nyní tu oba dva angličákují. A to se na tabuli jako další objevil Jacík:-O Mám trošku pocit, že brzy se vrhnu na angličáky také. Zatím se však držím s plným počtem životů všichni.
Jura po EMOMu ještě prohlásil: „Jsem si říkal, že jedu silovku a do toho intervaly a kruháče… toto je přesně to, na co bych měl být zvyklej. No kujvááá!“
WTA 5 – Jacík
23:00 středa
Pět kol jacíka na rychlost po dvou minutách je docela nemilosrdných. Tady to stálo Juru i Marťu první čtyři životy. Marťa na mě zvláštně čučí a říká, že je úplně vyřízená. Byl to docela hukot. Museli jsme průměrovat hodnoty, jinak by Jurovi a Marti moc životů už nezůstalo. Už u EMOMu se mi začal ozývat loket, který jsem si nějak pohnul při posledním tréninku večer před soustředěním. Není to unavený sval nebo namožený, ale je to ten typ nezdravé ostré bolesti. Snad to přejde.
Jacík celkově byl zajímavé „probuzení“. Vzpomínám na všechny lidi, co tu s námi v minulosti byli!
Nyní máme 30 minut pauzu a běžíme do Hostěradic.
WTA 6 – Hostěradice
00:30 čtvrtek
Kužel světla z pohupující se čelovky byl náramně uklidňující. Přes počáteční nervozitu jsem si vlastně užil každý metr. Běh jsem měl stihnout do limitu, který mohl být dost pravděpodobně nad moje aktuální síly, jelikož vůbec neběhám.
Hluboké pravidelné dýchání… pravda s troškou únavy…
Běh je krásná disciplína. Občas mě mrzí, že už se jí vůbec nevěnuji. Ale nedá se zvládat všechno najednou.
Limit jsem naštěstí splnil. Nyní mám nohy jako kámen a čekám na ostatní. (čas 32:17)
Snad alespoň hodina spánku… no… dostali jsme ještě každý jedno sudoku k vyluštění. Ale přeci jen i zavření očí beze spánku na 20 minut pomáhá.
Nečekal jsem, že Marťa ani Jura nebudou znát sudoku vůbec:O
WTA 7 – Trakač
03:00 čtvrtek
Na papíře to vypadá jednoduše. Tahat Juru byl očistec! Marťa s Jurou tu nechali pár životů a mohli jsme se opět odebrat zpátky do tělocvičny. Noc venku je však krásná!
Nedělám si iluze, že bych na těch pár minut zabral, ale kdo ví. Marťa šla spát hned, jak vkročila do tělárny. Snad se Jurovi trošku přilepší a přestanou mu křeče:-( Když ho člověk pozoruje, tak si říká, jestli není jak Ripleová, že by v sobě měl vetřelce, který mu cestuje po těle.
Nyní to vychází na skoro hodinku klidu. Tak hurá si zkusit lehnout.
WTA 8 – Egypt
05:00 čtvrtek
Jednoduchá pyramida a pro někoho pár angličáků k dobru. Dobře, pár stovek angličáků. Loket nyní bolí pořádně:-/ Samotný trénink byl jinak ok.
Jura už po tréninku během angličáků začíná blábolit. V podstatě létá okolo a nezavře na vteřinu pusu. Neblahý signál toho, že začíná být hooodně unavený. Zní to trošku jako paradox, co?
Už jsme celkově všichni docela jetí. Ale zbývají jen dva dny:)
Teď jsme se dostali do fáze, kdy Jura udělá vždy 2 angličáky a pak si dá lžíci nějaké jídla. Achjo:-D
WTA 9 – kopce
06:30 čtvrtek
Jura s Marťou tady oba ztratili po životě. Já jsem se tu úplně sejmul. Sice jsem byl nesmírně spokojený s tím, jak se mi to povedlo celé odběhat a že jsem to utáhnul až do konce, ale potom… všechno se se mnou motalo, žaludek byl vzhůru nohama a sotva jsem stál. Zvláštní stav. Pořád je to však lepší než bolest lokte a respekt z toho, že byste se mohli zranit.
Marti se údajně povedlo během těch pár minut, mezi Egyptem a kopci, ležet zcela bdělá na žíněnce a do toho si pod sebe slintat, aniž by tam byla myšlenka na to, vynaložit jakoukoliv sílu k tou, aby to zastavila :D
Rozběh 24s, 4x21s a 5x20s
WTA 10 – Small EMOM
08:30 čtvrtek
Lokeeeet!:-( Silově i energií bez problémů. Pouze to píchání v lokti. Začínají se vkrádat myšlenky, zda mi ten loket dá stopku či nikoliv.
Teď si tak uvědomuji, že pokaždé, když si lehnu na pár minut mezi workouty, tak mi hlava začne bláznit. Cítím se bdělý, ale zároveň jako by se mi v hlavě spřádalo několik snů dohromady. Všechny ty myšlenky pozoruji a nechápu, co se vlastně děje.
Mirek: „Tak co Juro, kolik máš to svoje zlaté číslo po EMOMu?“
Jura: „330 angličáků!!!“
O dvě minuty později…
Jura: „180. Já jsem prvně kouknul na ty čísla, vyvalený oči, a říkám si, že to asi bude možný. No pak jsem si to spočítal.“ :D
WTA 11 – Box
09:30 čtvrtek
J: „Nalij to do toho.“
M: „Ale ty tam máš nějaký zbytky v tom. Fuj!“
J: „To neřeš.“
M: „Blé, to je protein v tom hrnku. Z toho by ses poblil.“
J: „Z jídla? To bych se na to podíval!“… o dvě vteřiny později… „uáááá křeč v břiše!“
….
J: „Tělo je stejně úžasný. Jak k tobě promlouvá a komunikuje s tebou.“
Jurovo tělo: „Nějak to přehání. Musím mu to říct. Dám mu lehké křeče. Hmm, tak to nezabralo.
Co takhle malá zimnice. Pořád nic.
Tak se do těch křečí pořádně opřeme a na více místech zároveň! Eh? Pořád nic? On vůbec neposlouchá.
Tak jo, nadýmání… on je vážně natvrdlej!
Když jinak nedáš, tak to z tebe všechno vypustíme ven. Začneme zadem…“
WTA 12 – Lezení po čtyřech hlavou napřed
11:30 čtvrtek
Jura nám těsně před tímto tréninkem musel odjet. Právě se dozvěděl, že Ivča bude rodit, i když mají termín až za tři týdny. Můj táta ho nakonec bral do Brna a vše se povedlo stihnout. Snad tam bude co k čemu v takovémto stavu:-D Vybavuji si, jak před pár lety po ranní meditaci přišel za mnou a sdělil mi, že končí, protože už má dost, ale že mu to vlastně nevadí, protože jede domů, aby řekl přítelkyni, že chce být táta. A o pár let později jede přímo na porod svého druhého dítěte. To je nádhera!
27.10.2022 se jim narodil Dominik Sadloň
S Marťou jsme se rozhodli dát tento trénink a potom se rozhodnout, co dál. Přes oběd šlo hodně cítit, jak se nálada změnila. Marťa s Jurou se před soustředěním museli hodně hecovat, aby ani jeden z nich nevycouval. A jelikož tam Marťa nebyla čistě sama za sebe ve své hlavě, tak se to muselo nutně projevit. Tak jako vždy u všech, co to takhle v minulosti měli. S Liou jsme se před soustředěním bavili, jestli se to opět projeví nebo ne. Nikdy to zatím nikdo nedokončil, pokud tam nejel čistě ze svého vlastního přesvědčení. Viktor byl trošku výjimka, ale ten to dostal k Vánocům :D
Marťa se nakonec rozhodla pro variantu dokončení kvalifikace. Což by znamenalo konec v pátek o půlnoci. Potom už jen spánek, úklid a hurá domů. To dávalo smysl. Jen nám ještě chyběl den a půl…
WTA 13 – 8 kol routine
14:00 čtvrtek
Tady ještě byla Marťa stále bez energie a k tomu sbírala další hromady angličáků, které nestíhala plnit. Kdo ví, jak toto vše dopadne. Občas musím přeci jen přimhouřit oko a udělat maličkou úlevu. Nemá to vůbec jednoduché a přesto se s tím pere jako lvice.
Lia na konci přišla s tím, že by nás zítra mohli přijet podpořit Jarda s Ondrou. Hlavně aby v tom Marťa nebyla sama. Jupíí
WTA 14 – Hostěradice na zádech
15:00 čtvrtek
Svítilo nám Slunce na cestu. Tady jsem měl pocit, že Marťa hodně pookřála. Po cestě byla sranda a zároveň jsem to celé dali za 44 min. Což je o dost rychleji, než se to dříve během jiných soustředění podařilo klukům.
WTA 15 – Box
16:30 čtvrtek
Během pobytu v Hostěradicích jsme si stihli dát druhé kolo boxu a po malé pauze můžeme vyrazit zpět. Marťa během boxu už na pohled mlela z posledního. V těchto chvílích jsem nesmírně rád za Liu, která tam pro ni je úžasnou oporou.
WTA 16 – Cesta zpět
18:00 čtvrtek
Toto jsem opravdu nečekal. S Marťou jsme se hecli, že trhneme svůj předchozí čas a už od začátku jsme to pálili o sto šest. Lehce přes 37 minut! Bylo to skvělé. Marťa letěla jako o život. Těžko říct, jak moc velkou daň si to vybere.
Nyní jsme po večeři a Marťa s plným břichem přemýšlí, co s angličáky.
Šla si na chvíli lehnout a potom to přišlo. Tělo řeklo dost. Pálení žáhy bylo předzvěstí úplného přetížení a dosažení svého limitu. Vše z útrob žaludku šlo ven v několika kolech a nakonec byla Marťa nucena odklepat a smířit se s tím, že tady pro ni letošní soustředění končí.
Jakmile si trošičku odpočinula, museli jsme se rozloučit. Pomaličku se setmělo a já se musel smířit s realitou, že mě čeká další noc samotného. Marťa byla skvělá parťačka! V hlavě jsem měl jednu myšlenku, která mě přeci jen popohnala vpřed: „Musíme zkusit, zda je možné to dokončit, když už jsme si to vymysleli. Tak hurá do toho.“
WTA 17 – rutina
21:00 čtvrtek
Stále přemýšlím nad tím, proč se to letos všechno takto semlelo. Vše má svůj důvod a později bude více času se tímto zaobírat. Tento workout v sobě měl více cviků a proto pro mě bylo o dost snazší se vždy zotavit, i když mezi cviky nebyly pauzy a mezi sety v podstatě také ne. Ta pestrost však stačila k tomu, aby se tělo vždy dalo dohromady před dalším opakováním stejného cviku.
WTA 18 – Mawashi 800x
22:00 čtvrtek
Druhé kolo kopů. Lia mi držela boxovací pytel a já se mohl pořádně vyřádit. Je úžasné, s jakým srdcem u toho všeho Lia je. Děkuji Ti, můj poklade!:-*
WTA 19 – Hostěradice vol.2
23:30 čtvrtek
O lehkosti běhu se moc mluvit nedalo. Cítil jsem zpomalení v podobě těžkých nohou. Síla pomalu odchází. Vtipný byl doběh od značky Miroslav dolů k tělocvičně. Pomalu jsem cítil náběh na křeč ve velkém zádovém svalu, jak se celým tělem přenášely otřesy z běhu. Člověk by to normálně čekal do nohou:-D Celkově se však běželo hezky a je to pěkné vytržení z rutiny. Jakmile sním malou půlnoční večeři a dokončím zápisek, mám pár minut na spánek. Tak hurá toho využít. Čeká mě WTA 20. Jupííí:-))
(čas 32:55)
WTA 20 – Po čtyřech k borovici pozpátku
02:00 pátek
Toto je jeden z těch kratších workoutů, který bolí hlavně proto, že se vám nechce trávit moc času rozhýbáváním, když jsou dvě hodiny ráno a najednou ze sebe máte vydat maximální sílu. Celkově to bylo docela na morál, pustit se do toho sám uprostřed noci. Čím dál častěji se mi do hlavy dere myšlenka: „Pokud kontroluješ dech, kontroluješ situaci, ve které se nacházíš.“
Po běhu jsem snědl poprvé pár kousků rajčat a bylo to zároveň poprvé, co mě dostalo nadýmání. Snad to nebude pokračovat, jako u Marti. Každopádně se jim raději vyhnu.
WTA 21 – Military Drill 2 :-/
04:30 pátek
Z tohoto tréninku jsem byl už dopředu docela nervózní. Možná to ještě u nějakého workoutu přijde, ale toto bylo v této míře poprvé. Byla to kopie prvního tréninku, který odstřelil Juru a po kterém jsme všichni byli značně jetí. Cítil jsem, že tady mohu nasbírat nějaké angličáky nebo hůře trestné body. Tím, že jsem jel svým tempem, tak to bylo nakonec o něco snazší a povedlo se mi vše dokončit a obvykle s vyšším počtem opakování. Mám z toho radost.
WTA 22 – Box
06:30 pátek
3. kolo boxu. Zvláštní, když za noc propotíte čtyři trička. A ne proto, že byste leželi v posteli a byli nemocní. Nebo alespoň ne fyzicky. Mentálně…? Tentokrát jsem využil formu shadow boxingu. Lia ještě spí a já si nyní dávám malou svačinku. Hlavně se na jídlo soustředit a pořádně kousat. Tělo tím ušetří spoustu energie. Krásné ráno!
WTA 23 – Mawashi 800x
08:30 pátek
Toto opravdu bolelo. Snažil jsem se v několika částech tohoto workoutu do toho vložit veškerou energii. Ke konci už mi šly slzy do očí, jak tělo uvnitř křičelo únavou. Svým způsobem to byla náramná úleva. A hlavně je tu ráno a s ním zcela nový den!
WTA 24 – rutina
10:30 pátek
Z tohoto tréninku jsem měl podruhé respekt. A to z toho důvodu, že se zde hned za sebou nacházeli cviky 10x shyb nadhmatem a 10x shyb podhmatem. A ono to nějakou záhadou stále ještě šlo. Loket mě bolí čím dál míň a z toho jsem měl při tomto tréninku největší radost. Tělo je úžasný nástroj, jak řekl Jura:) Jen je dobré s ním komunikovat nazpět.
WTA 25 – Duck duck
14:00 pátek
Jakmile jsem rozpohyboval nohy, tak už to byla brnkačka. Je sice pravda, že rozběhnout se potom naplno z kopce na čas není úplně příjemné, když pochodujete v kačátku několik minut, ale i toto se dá. Tělo už je na to tak nějak připraveno. Zároveň jsem přes oběd měl svoji nejdelší pauzu a poprvé si lehnul a spal určitě hodinu.
WTA 26 – Not funny
16:00 pátek
Toto už mi opravdu přišlo jako rutina. Novinkou zde byli dřepy na jedné noze, ale i ty šly technicky dobře. V průběhu tréninku pak dorazili Jarda s Klárkou. O chvíli později pak ještě Ondra. Cítím ohromnou vděčnost, že dorazili jen kvůli mně! Původně měli v plánu přijet podpořit Marťu.
WTA 27 – Leg day
17:30 pátek
Toto byl 4. trénink od konce. Už se to pomalu blíží. A navíc se ke mně kluci přidali. S Jardou a Ondrou to byl náš první společný trénink. Jarda to chtěl po 2. kole z osmi vzdát. Ondra si po 3. kole vyžádal do své blízkosti prázdný kýbl. Ondrovi poznámky o tom, jak měli v plánu mě táhnout a hecovat u těch posledních tréninků byly naprosto famózní. Postupně přešel do módu „já nesoutěžím, ale jsem tu jako podpora“:-D
WTA 28 – WTF
20:00 pátek
Tady kluci říkali, že to bylo o dost snazší. Možná to bylo proto, že volila lehčí varianty cviků, které by jinak nebyly dovoleny a nebo by byly kompenzovány angličáky. Nálada byla skvělá a tady už bylo jasné, že se to podaří dokončit celé. Máme asi 15 minut na to, než budeme muset vyběhnout do tmy.
WTA 29 – Hostěradice vol.3
21:30 pátek
Tak jsme vyběhli. Ondra chtěl táhnout jednu polovinu, Jarda pak druhou. Jarda však nějak opomněl světlo do té tmy, tak museli vždy běžet nějak pohromadě. Ani u jednoho to nevypadalo po prvním kopci, že by chtěli něco nebo někoho někam tahat. A tak jsme si to v klidu odběhli, protože jsem měl plný počet životů, energie dost a tady to bylo hlavně o tom, že jsme spolu. Závěrečný finiš jsem pak po svolení Jardy mohl nakopnout naplno a tak jsem od značky Miroslav natáhnul krok až k tělocvičně, jak to jen šlo. Plíce se naplno roztáhly a ten pocit skoro volného pádu dolů z kopce byl nádherný! Jarda poté pronesl, že to byl nejhorší běh v životě. Ale to už jsem od něj párkrát slyšel :D
WTA 30 – Final countdown
22:30 pátek
Závěrečný trénink měl být vybrán podle toho, jaký z minulých tréninků patřil mezi ty intenzivnější. A tak se vybralo opětovné lezení k borovici pozpátku po čtyřech. Ukončit celou akci symbolicky u borovice v sobě mělo určité kouzlo. Přece jen jsme její ochranu využívali posledních 15 let opakovaně. Na obloze nad námi šly vidět hvězdy a pod námi svítila celá Miroslav. Okolo mě byli úžasní lidé a vše ostatní ztrácelo na důležitosti… být tu společně! To je to krásné!
Teď už jen spánek… nebo ne?
Předtím, než jsme se nachystali na poslední trénink, za námi dorazil do tělocvičny táta. Říkal jsem si, že mu Lia řekla o tom, že se blíží konec a přišel se podívat. Když potom sdělil, že počká, než se vrátíme, tak už mi to bylo hodně divné.
Po návratu od borovice jsme se přesunuli do šatny v sokolovně, když v tom se mezi dveřmi objevila Lia a s nervozitou v hlase nám sdělila, abychom šli dovnitř tělocvičny.
Byl zde nachytaný projektor a na pobídku jsme ulehli na žíněnky a čekali, co se bude dít. Ostatní už dopředu tušili. Já jsem neměl vůbec páru o tom, co se bude následujících 23 minut promítat.
Pamatuji si především to, jak jsem se v úvodu videa začal nahlas smát, když jsem viděl Jirku Vodičku v pozici televizního zpravodaje. Poté se v rychlosti promítli všichni, co postupně ve videu vystupovali. Od té chvíli jsem na video přes všechny ty slzy viděl jen napůl. Lia strávila půl roku tím, aby nastřádala materiál od všech lidí, co se na tom chtěli podílet a kteří v minulosti přišli do kontaktu se soustředěním. Celé video bylo připomenutím toho, proč tato akce existuje. Několika jedincům vrylo soustředění do paměti silné vzpomínky a možná bylo pro někoho i jedním z mnoha dílků životní skládačky. Možná si nemůžeme přát ani nic víc. Dost možná je toto vrchol toho, co můžeme jako lidé jeden druhému nabídnout. A tak s jiskrou v srdci budu doufat, že se budeme moct potkat v roce 2024 na dalším soustředění. Bude to zvláštní pocit, plánovaně vynechat jeden rok, abych si mohl splnit jeden ze svých dlouhodobých snů, který mi znemožňuje uspořádat soustředění v roce 2023.
Chtěl bych ze srdce poděkovat Lii za pomoc při organizaci soustředění a za překvapení, se kterým měla tolik práce. Pokud jde o úroveň radosti, kterou tvoje snaha vyvolala, tak to rozhodně stálo za to! Marti a Jurovi za to, že se do toho přes všechny obavy pustili a zkusili si jaké to je, když se musí opravdu vše dělat naplno a poctivě.
A dále chci poděkovat Patrikovi, Simči, Jirkovi, Honzovi, Přemovi, Lukymi, Peťovi, Zuzce, Skryjákovi, Kájovi, Vojtovi, Viktorovi, Oldovi, Hopovi, Romči, Ondrovi, Radkovi, Jardovi, Šutymu, Kim, Slávovi, Marti, Jurovi a Michalovi. Všem těmto lidem za to, že se s Liou pustili do společného projektu a vytvořili dohromady něco, co pro mě bude navždy obrovským darem. Opravdu věřím, že toto se mnou zůstane až do smrti. Veškerá energie, kterou jsem kdy do soustředění vložil se mi nespočetněkrát vrátila při samotných soustředěních a i po nich. Společně s historkami, které tvoříte je toto dalším důkazem, že opravdu má smysl do toho dávat celé své srdce! Děkuji, že to děláte také! I nyní, když píšu tyto řádky, tak se mi derou slzy do očí a kdyby ta možnost byla, s každým z vás bych si chtěl potřást pravicí nebo vás obejmout. Děkuji vám, kamarádi!!!!
Následující text píši s odstupem dalších několika dní, abychom se k tomu třeba jednou mohli vrátit a možná si z toho vzít i nějaké ponaučení.
Je to více než týden, co Marťa odjela ze soustředění. Její tělo stále na zátěž nereaguje dobře. I přesto, že by hlava chtěla, tak tělo říká v žádném případě. Snažila se mě přesvědčit, že to rozhodně není tím, že by se tam tak vyřídila, protože ji v podstatě nebolí žádné svaly. Kdybych si tím v minulosti neprošel, možná bych v tom také viděl určitou spojitost. Přece musíte mít namožené svaly, abyste měli pocit, že jste něco těžkého dělali. No možná ne tak docela… Na to, abyste zcela vyčerpali váš organismus, není zapotřebí svalová horečka. Je to hodně o tom, jak všechny aktivity nastavíte. Můžete mít po jednom tréninku týdenní bolest svalů, ale přitom ze sebe nevydáte ani 5 procent energie. Pokud chcete příklad, zkuste si po ránu po probuzení bez jakékoliv zátěže udělat pomalu sto velkých kruhů rukama a zapamatujte si ten pocit v ramenou. A to jste se ani nezačali potit. To nemá s tělesnou únavou nic společného a přitom to může pekelně bolet.
A jak víte, že se blížíte určitě svému limitu? Kdy je dobré na to brát ohledy a následně si dopřát ten komfort odpočinku?
Při jakékoliv aktivitě jste okamžitě unavení. Na začátku máte stále tmavou moč. Může vás pálit žáha, protože jste došli k velkému překyselení organismu. Můžete mít teplotu. Může se vám stát, že se vám bude i špatně držet moč, když budete potřebovat na záchod. Jste na polovině své normální síly. Křečujete. Tělo je zatuhlé při aktivitách, kde byste to nečekali (chcete si třeba zavázat boty a když vás nebolí svaly, tak se nechcete ohýbat) atd.
Když se vám toto stane, buďte na svoje tělo hodní a vraťte mu to. Vyždímali jste ho natolik, že musí použít veškerou energii k obnově sil. Tak mu v tom pomozte a netrapte ho ještě víc.
Při cestě zpět domů jsme se shodli s Liou na zajímavé myšlence. Tento formát by šel použít jako výzvu pro širokou veřejnost pro 20-30 účastníků. Třeba se nám něco takového podaří zorganizovat:) A možná zrovna ti co si tím prošli, by byli jednou na straně organizátorů:)) Uvidíme, co nám budoucnost přinese…
Zážitek nemusí být příjemný, hlavně že je silný!
Mějte se krásně a děkuji všem za silný zážitek! Příště bude soustředění opět v tradičním duchu:)
