22:38
Mirku spíš?
23:20
Se těším, že ani nemůžu usnout, i když by se to teď hodilo…
6:59
To nebyl spánek, ale zkouška toho, kolikrát za noc se člověk může vzbudit.
7:03
Tak nějak cítím, že si se přiblížil světovému rekordu.. Přeji krásné ráno a brzy na viděnou. Zrovna trošku cvičím, ať z toho večer nejsem moc paf.
7:38
Já to dnes vynechal. Přijde mi, že ten mentální trénink mě nějak zadýchal a zpotil. Tobě taky krásné ráno!
Po práci stačilo skočit do auta. Vše bylo nachystané den dopředu. Chyběl pouze kysličník, o kterém jsem se později dozvěděl, že neslouží jako dezinfekce, ale pouze pro zvlhčení kůže, aby z ní bylo možné snáze odstranit nečistoty. Tak příště tedy jodisol.
Letošní úvod byl zcela originální. Po seznámení se s pravidly, že se nesmí mluvit sprostě, chodit se napít během tréninku apod. (vždy trest 100 kliků pro všechny), jsme se vrhli na tradičních 40 seznamovacích kliků. Nebudeme jmenovat konkrétním jménem a proto vymyslíme nějaké smyšlené. Budeme mu například říkat Jay-Z [džej zí]. 40 kliků skončilo a Jay-Z se zvedl se slovy „ty Pi.. to byla hrůza“. Všichni se s veselou tváří pustili do další stovky kliků. Tentokrát nebylo nutné na kloubech. Jako by člověk tak nějak dopředu očekával, že to nebude všechno. Jay-Z dojel svoji stovku a ještě pár lidí stále pokračovalo. Proto se rozumně rozhodl, že si půjde svlažit hrdlo tou blahodárnou tekutinou, bez které by život neexistoval. (Ne, nebylo to pivo) Ostatní ho nestačili zastavit a pouze se nevěřícně dívali, jak do něj mizí doušek za douškem. Další stovka kliků trvala již o poznání déle. Jay-Z ji však ukončil větou: „Něco bych řekl, ale ostatním by se to nemuselo líbit.“ A tak se spojila skvělá parta lidí a mohl začít první trénink.
Na začátek nás nečekalo nic tak hrozného. Začalo se zlehka. Nejprve lehké 1,5kg činky. Následoval lehký kruháč (v programu to tak bylo napsané), spousta boxování do lap, pohybové věci a nakonec série pěti cviků po třech minutách. Obsah tohoto tréninku byl ihned zkopírován pro budoucí použití. Je nutné zjistit příčinu, proč první dva lidé chtěli jet hned po prvním tříhodinovém tréninku domů. Jeden vlastně ne. Jeden přišel s nápadem, zda by se počítalo jako dokončení soustředění, když by si vzal krosnu a šel pěšky do Brna.
Něco málo jsme snědli a začali druhý trénink, během kterého dorazili i opozdilci. Aby nebyli o nic ochuzeni, čekal je stejný úvod jako všechny ostatní. Také se jim chtělo domů. To už nebyla náhoda. Zatím to vypadá na neúnosné teplo v tělocvičně. Měli jsme za sebou spoustu lezení, technik a dalších odpočinkových věcí. Najedli jsme se a mohli si jít v klidu dřepnout před tělocvičnu. V týmech bylo zapotřebí naplnit pomocí kávové lžičky vodou plechovku, ve které byla na dně šifra. Jakmile se vyplavila ven, rozluštili jsme ji a vydali se splnit úkol, který v ní byl obsažený. Okolo druhé hodiny jsme už mohli chystat spaní a dalších 4,5 hodiny chrápat jako lokomotiva… někteří se kvůli tomu museli stěhovat. Spíš bychom se vyspali na diskotéce s uchem na reproduktoru.
Konečně zazněl ten kouzelný tón Hells Bells a my jsme se vydali k osamělé borovici. Párkrát si vyběhli kopec, pak ho více než párkrát lezli po čtyřech, vyšli ho s parťákem na zádech a nakonec jsme se po čtyřech plazili další půl hodinu skoro k tělocvičně. Normálně si nevšimnete, kolik je těch výkalů všude okolo. Jakmile máte obličej pár centimetrů od země, vidíte je úplně všude. A někdy si jich ani nevšimnete a přesto o nich víte. Dali jsme si bohatou snídani a vrhli se na první trénink dne. Přes zahřátí, ekvilibrium a lokomoci jsme se dostali ke kreativním kouskům s tyčemi a nácviku kopů.
Po obědě jsme mohli shlédnout krásné scénky Přátel, Červeného trpaslíka, Black Books a ochutnávky chilli jídla v podání našich týmů. Pokud by se někdo ze zúčastněných chtěl ucházet o roli v seriálu, poskytnu rád tyto materiály.
Ale přece jen jsme se dočkali té kouzelné věty: „Jdeme do sprchy!“
Odpověď zněla: „To jako vážně?“
„No jasně! Nechápu, proč za vším hledáte nějakou lumpárnu. Jdeme!“
Po cestě se všichni uvolnili, rozpovídali se, ale nejspíš mluvili moc. Jakmile jsme se začali sprchovat ledovou vodou přímo z vrtu, přestali všichni mluvit. Občas se ozvali nějaké citoslovce, ale jinak byl docela klid. Třeba někomu tento klid vydrží i do budoucna.
Další trénink byl spíše o našich smyslech. Trénovali jsme reakční dobu, silovou koordinaci ve dvou, pádové techniky a nakonec zocelování a nácvik volného boje. Bylo najednou mnohem později, než jsme čekali. Proto byl poslední trénink po večeři (grandiózní kuskus) určen na rozhýbání ztuhlých těl pomocí lehké akrobacie. Zbytek času měl každý prostor na plnění vlastních bobříků a okolo druhé hodiny jsme šli opět spát.
Kdyby si někdo chtěl doma zopakovat bobříky, tak zde jsou pro inspiraci:
9500 skoků přes švihadlo do 1,5 hodiny holky a 10500 kluci.
Jacík – holky 95 a kluci 105 za 2min
Tělárnu po rukou – kluci délku a šířku a holky délku
15x pistol dřep na každou nohu
Výdrž ve vzporu na kloubech !bez hnutí! 5min
Výdrž v shiko-dachi s tyčí 5min / 4min
Výdrž ve stojce 2min
Snězení jídla bez použití rukou
10 dřepů na balonu (kluci s míčem v ruce)
30x most vždy 2s nahoře a bez pauzy dole
Všichni se podle svých možností snažili dosáhnout na co nejvíce bobříků.
Ráno jsme se vzbudili zcela svěží a vydali se na cestu do vedlejší vesnice Hostěradic. Ve dvojicích jsme doběhli na její okraj a při cestě zpět jsme si na odpočívadle dali 100 kliků a 100 dřepů, abychom pak mohli hodit parťáka na záda a těch 500 metrů ho nést do prudkého kopce, seběhnout si to dolů, vystřídat se a teprve potom se vydat zpět na snídani a výběrové řízení. V Miroslavi by se mělo otevírat nové outdoorové hřiště a naše dvě družstva zastupovala firmy, prezentující unikátní návrhy, kde mělo být hřiště podle zadání plně vyhřívané.
První firma Fakír Development co. vytvořila projekt, kde mělo být vyhřívání zajištěno pásy žhavých uhlíků. Doprava by měla na hřiště probíhat pomocí perských létajících koberců a každý fakír by měl přístup k vlastní kobře, košíku a flétně. Navíc pro všechny z Miroslavi by byl otevřen kurz s následnou možností konvertování k hinduismu.
Druhá firma se zaměřila na technologické novinky. Vytvořili systém tyčí a hrazd, u kterých je možné měnit součinitele smykového tření. Chtějí provozovat holografické běžecké pásy simulující i povrch, po kterém běžíte. Každé zařízení by se mělo samo čistit. Jako finální novinku uvedli také přístroj na klikování s diagnostikou zbytkové energie člověka. Při dosažení kritické hodnoty by přístroj doklikoval danou sérii za vás.
Dost bylo zábavy. Jde se konečně pořádně trénovat. Zadání je jasné. Pokud nebudeme spokojení se svých soustředěním a nasazením v tréninku, dáme si ho po obědě celý znovu. Pro zahřátí jsme si dali trošku silového tréninku vězně. Následovala spousta lapování, lokomoce přes celou tělocvičnu, plazení s tyčí, box s činkami, zápas s partnerem, průběžné posilování a nakonec krátký tříminutový box na pokraj vlastních možností. Se zakrvenými pěstmi, záškuby ve všech částech těla, třesoucíma rukama a slzami na tváři, se všichni usmívají a jejich páteř je rovná jako pobřežní maják, který hlásá do světa: „Tady stojím a můžete se na mě spolehnout. Budu tu pro vás a ustojím to.“
Až budete příště v průběhu soustředění přemýšlet nad tím, co tam vlastně děláte, tak toto je ta odpověď. Přesně proto tam jsme. Ukázat, že jsme zranitelní. Že to bolí. Všichni to cítíme a nejspíš všichni dost podobně. Jay-Z to řekl hezky: „Největším motorem byli ti ostatní. Všichni trpěli. Nikdo neřekl ani slovo a všichni do toho dali vše. A společně si pak uvědomíme, že naše představy o tom, čeho jsme schopni, jsou běžně daleko od pravdy.“
Sayonara, bojovníci!
