Změna…
V poslední době se událo tolik změn, že se nabízely i v rámci soustředění. Více než dříve měla být odpovědnost převedena na jednotlivé účastníky. Aby sami ukázali, jak moc „to“ chtějí oni sami…
Ve čtvrtek jsme tradičně navezli věci do Miroslavi na 23. soustředění, které si neslo název „Ďábelské BINGO“. Od středy mi začalo být pěkně mizerně a s teplotou, ucpanými dutinami a plícemi v jednom ohni jsem si mohl užívat běžné stavy před soustředěním. Naštěstí mi průběžně pomáhala Míša a tentokrát i vzácná návštěva Kim Dolstra z Holandska, která se rozhodla obětovat své pohodlí a přijet se podívat za lidmi, které později začala nazývat „crazy Czech people“.
V pátek ráno jsme ještě nakoupili vše, co bylo potřeba. S veselým kašláním a dušením se, jsme se vydali znovu do Miroslavi. Rychle jsme nachystali věci v tělocvičně, kde od posledního soustředění vyrostl uprostřed parket malý kopec, o který se dá i zakopnout (nechápu, jak tam nyní hrají třeba basketbal:-D).
S velkým předstihem, světe div se, přijel Kája! Málem jsem zapomněl mluvit a nemohl jsem uvěřit, že je to on. Už se staly prý divnější věci. Napadají mě jenom dvě: samovznícení starosty Varšavy v roce 1546 a ve 12. století incident v Burgundsku, kdy pršeli sledi. Kromě Ondry a Filipa přijeli všichni na první trénink a úvodní nástup. Včetně dalších pomocníků Hopa, Verči a Slávy s natrženým kotníkem (jen jim řekni, jak se to stalo:-D), se nás sešlo krásných 15:-) Na nástupu jsme si sdělili princip tohoto soustředění. Tréninky neměly být tak náročné, jako tomu běžně bývá, ale mělo být více energie věnováno vlastnímu úsilí při plnění 30 úkolů ďábelského BINGA.
Každý z účastníků měl svoji jedinečnou tabulku. Při splnění úkolu, které byly číslovány 1-30 dostal každý své číslo do tabulky, které si mohl škrtnout. Bylo nutné dát dohromady řádek, sloupec nebo diagonálu. V každé tabulce byla také políčka XXX, které fungovala jako slepé pole a znemožňovala dodělat řadu či sloupec. Dohromady měl každý pouze tři možnosti, jak BINGO vyhrát. Pole XXX byla skryta pod úkoly, které byly vyhodnoceny jako nejsnazší pro každého účastníka, aby se museli věnovat těm náročnějším. Pokud jsme tedy dopředu věděli, že Vojta je dobrý na švihadle… ejhle… pod vajíčky pozpátku se skrývalo XXX. Pokud Romča neměla ráda matematické úkoly… ejhle… zrovna pod tímto úkolem bylo pole, které nutně potřebovala.
Proč by to však měli dělat? Kim třeba řekla: „Abych byla první.“ Každý má své vlastní důvody. Někomu ten důvod musí být dán. Pokud se tedy někomu do nedělní 4 hodiny ranní nepovedlo BINGO vyhrát, pak se nemohl zúčastnit neděle a zbytku soustředění a musel odjet domů.
Po 40 seznamovacích klicích (po 12 letech to začíná vypadat docela dobře) jsme se vrhli na první trénink. Nejprve jsme soutěžili v různých podobách s medicinbally a lavičkami. V průběhu jsme udělali pár… stovek… kliků. Poté jsme si dali pár pohybových vzorů na uvolnění celého těla, které nás provázeli celé dva dny. Nakonec jsme si pořádně zaboxovali a završili to kombinací, kterou Vojta nazval „Tysonovka“. Po úvodních třech hodinách jsme si dali večeři a mohli jsme začít s dalším kratším tréninkem. Zahřátí bylo ve znamení pádů. Kdo uměl alespoň trošku padat, tak zjistil, že na parketách neumí padat a kdo to moc neuměl, tak mu nepomohla ani žíněnka. Následně jsme lezli hodně po zemi a vyzkoušeli si naše rozespalé reakce. Po tréninku začal průvodce večerní hrou. Zde se staly dvě překvapivé věci… Zaprvé se hra mírně protáhla. Zadruhé jsem měl dojem, že i v šest ráno se všichni stále snažili bez ohledu na čas. Nikdy nezapomenu na úvodní část hry na dopravním hřišti, kde po 45 minutách prošli oba týmy bezmyšlenkovitě celý rozsáhlý „návod“, jehož součástí byla slova jako „klik“ a „dřep“. Když ho prošli celý a splnili všechny úkony, zmíněné na papíře, tak člen jednoho týmu pronesl:
„Šéfe, tak už to máme, jsme první.“
„Paráda! A jaká je vaše odpověď?“
„Cože?“
„No co vám z toho vypadlo za odpověď?“
„Odpověď? Sakra lidi, ona to možná bude nějaká šifra! Musíme začít znovu!“
Ani po 12 letech to nepřestává být sranda:-D
Konečně jsme si mohli jít na dvě hodinky zdřímnout. Šli jsme spát za světla a probudili se čerství za ještě jasnějšího světla. Bylo tak krásně, že jsme se šli proběhnout do kopců. Pokud jste se zrovna nedávili skrze ucpaný nos a oheň v plicích, pak se vám množná chtělo trošku zvracet. Ale vždyť bylo tak krásně! U borovice je vždy nádherně! Ať už běžíte, skáčete, lezete v trakači nebo nesete někoho na zádech… Doběhli jsme k tělocvičně, a abychom se tam nenahrnuli všichni najednou, tak jsme si ještě každý udělali sto shybů na čemkoliv, co venku připomínalo hrazdu, a mohli se jít najíst.
Další trénink jsme začali reakcemi, chytáním a uhýbáním před tyčí, tenisákem nebo vlastními končetinami. Trošku jsme si zaboxovali, zkusili si různé drily s tenisákem a na konci si dali jednoduchou silovku šesti základních cviků kalisteniky.
Po výborném obědě jsme se rozdělili na dvě skupinky a začal mentální teror v podobě rovnic počítaných na rychlost a přesnost výsledku. Dva nejlepší si za svoji hodinovou snahu mohli vybrat jeden cvik z BINGO tabulky, který se jim automaticky splnil.
Další trénink jsme začali tréninkem nohou. Nejprve jsme si dali 4 kola 6 cviků, které následovali hned za sebou bez jakékoliv pauzy. Výmluvy ve stylu „mně hoří stehna“ v takovou chvíli moc nepomáhají. Cílem je, aby ta stehna hořela a něco se v tom těle dělo. Ale třeba budou pro příště vymyšleny jiné výmluvy a padnou na úrodnou půdu. Abychom to trošku kompenzovali a vyrovnali trošku ten psychický stres, soustředili jsme se na pohyby s tenisákem na hřbetu ruky. Bylo krásné sledovat, jak se každý na 100% soustředí a jak ladné pohyby v takovém momentu všichni máme. Protáhli jsme nohy a kyčle v kombinaci, která se nikomu nelíbí (split, pancake, kmity ve splitu a cossacks dřepy) a hurá na to.
Konec tréninku byl ve znamení kruhového tréninku bez časového omezení. Žádný přesně stanovený limit. Prostě dokud se neřekne dost. Co v takové chvíli uděláte s vlastní hlavou?… výskoky na bednu, výlezy na švédskou bednu, střídání nohou na lavičce, kopy do pytle, balanc na špičce jedné nohy, rychlý běh na místě a na povel leh na zem a výpady s KB vzad.
Skrze ranní hru se celý program trošku posunul a nebylo možné tedy absolvovat další trénink, abychom stihli vše dle programu. Ničemu to však nevadilo. Po krátké svačině jsme si dali ještě jeden kratší pohybový trénink. Lezli jsme na medicinballech, boxovali jsme a uhýbali před pěnovými trubkami nebo jsme byly za trubky, když nás někdo praštil desetkrát za sebou do hlavy.
Vychutnali jsme si bezvadnou večeři od Míši, Verči a Slávy. Hop zatím lítal po lese, aby nachystal večerní hru. Po jídle už jen krátké protažení na 45 minut, aby nám pak nebyla zima venku a konečně jsme mohli do lesa válčit v rámci svých týmu „Vámos Vámos“ a (omlouvám se, protože to nejspíš zase spletu) „El Diablos Gringoš“. Oba týmy postupně měli v rámci dvou her posbírat indicie a seznam věcí, které bude potřeba si nachystat v noci. Indicie měly vést k tomu, že je bude čekat 800m stoupání, nějaká ledová voda, 10x výběh prudkého kopce a další věci. V seznamu se pak objevily věci jako: 1. mikina, 2. mikina, ALU folie, 1. boty, 2. boty atd. Za chvíli měli zjistit proč.
Po této hře byl všem dán největší prostor pro plnění úkolů BINGA. Vše, co do teď nestihli, si mohli vynahradit. Dva členové již touto dobou nebyli s námi. Jeden byl odvelen do práce a druhý cítil vzrůstající horkost v těle, jelikož už při příjezdu se necítil ve své kůži. Kája i Filip se tedy nezúčastnili boje o své BINGO. V neděli ve čtyři ráno se rozhodlo, že další dva členové nezúčastní zbytku programu, jelikož jejich BINGO nebylo kompletní. Byl to velice zvláštní moment, rozloučit se s Jurou a Ondrou a tuto chvíli si ponesu sebou ještě dlouhou dobu. K ránu jsme naházeli sbalené věci do auta a obě posádky se vydali se zavázanýma očima (kromě řidičů) vstříc noci. Okolo sedmé ráno jsme se vylodili vedle jedné sjezdovky a chaty, na které stálo: „Chata pod Lysou horou“. Aby nám nebyla zima, šli jsme si vyběhnout/vylézt/vyškrábat jeden krátký, ale o to prudší kopec v lese. Tuto činnost jsme si zopakovali 10x.
Je to další z příkladů, kde je jen na vás, jak moc energie ze sebe vypustíte. Může to být naprostá pohoda a může to být naprosté peklo. Pokud je to pohoda, pak se nic neděje. Pokud je to peklo, pak se můžete dotknout nebe.
Dali jsme si vedle auta snídani, řekli si, co bude následovat a ve dvojicích spojených prádelní gumou jsme se vydali vstříc vrcholu Lysé hory. Snažili jsme se tam dostat během se svým parťákem co nejrychleji. Opět to bylo jen na vás. Na vrcholu každou dvojici čekal jediný úkol. Udělat pěknou, opravdu pěknou, selfie:-) Postupně jsme udělali s Vojtou selfie, pak fourfie s Romčou a Kim a nakonec ještě sixfie s Pandou a Hopem. Oldu a Jirku jsme nestihli potkat, jelikož už jsme příliš mrzli. Přesto i oni se svého úkolu zhostili na výbornou:-)
A to bylo vše… už se jen dostat po zledovatělé cestě zpátky dolů do Rajské boudy, kde jsme si dali společný bohatý oběd, poděkovali si navzájem za celý víkend a kde jsem Romči mohl předat diplom za absolvování 10ti soustředění. Podařilo se jí to teprve jako 3. člověku. Odměnou za celý víkend měl být pohled do dálky. Pohled na vrcholu kopce, kdy jste se tam dostali vlastním úsilím. Nikdo vás nehnal, abyste se předřeli a bylo více na vás, jak jste se k tomu postavili. Byla to změna a příště bude zase jiná. Obvykle cítíme naprostou otevřenost a odevzdanost skrze vyčerpání. Nyní jsem cítil uvnitř ticho, klid a pohodu z pobytu v přírodě, z přítomnosti Vojty, se kterým jsme se škrábali nahoru do kopce a poté z přítomnosti ostatních.
Ať už jedete do Miroslavi s čímkoliv, vždy tam můžete najít přesně to, co chcete. Tak jako kardiolog obvykle uvidí ve všem vadu srdce a ortoped to bude svádět na koleno. Stejně tak to máme my všichni. Být otevření všemu, co přijde a přijetí toho, co se děje… to je podstatou soustředění. Toto není řešení. Je to pouze jeden z návodů. Nefunguje pro každého a nefunguje vždy. Je to jen jedna z možností… já vím pouze jedno. Jsem pyšný na všechny, co tam byli. Cítil jsem se jako doma a cesta z Thajska za to rozhodně stála.
Děkuji Filipe, Slávo, Verčo, Míšo, Hope, Kájo, Kim, Ondro, Pando, Romčo, Vojto, Oldo, Jirko, Juro!!!
