Jsou teprve čtyři hodiny odpoledne a mně už se klíží oči. Únava je téměř hmatatelná, zadýchám se i při zavazování tkaniček. V hlavě mám dokonale čisto a jen pomalu vstřebávám tenhle neskutečný víkendový zážitek, který je k dostání snad jen v tom malém jihomoravském městečku Miroslav. Kombinací různých faktorů je tahle akce zcela nezaměnitelně charismatická a jedinečná. Můj odjezd na soustředění vypadal pár dní zpátky takřka nereálně. Poslední týden jsem trávila dnem i nocí přikována na židli, ...

  (zleva Zdenča, Filip, Vojta, Přema, Mirek, Romča) Zápis 1: Je noc před soustředěním. Přesně jedenáct hodin. Sedím a přemýšlím, co všechno jsem ještě zapomněl. Je toho spousta, ale stále mám ještě dopoledne, abych se pokusil co nejvíce věcí doladit a čekat na příjezd ostatních s klidnou hlavou. Jestli se tomu vůbec dá tak říct. Nervozita během dnešního dne je mnohem vyšší, než při jakémkoliv jiné akci. Ať už se jednalo o nějaký závod ...

Příběh, který nejde vyprávět. Zážitek, co se musí zažít. Pot, krev a slzy. Gejzíry emocí. A pocity silnější než hrom. Zn.: Jen pro otrlé. Je to jako by vám někdo ukopl hlavu a ta se vznášela kdesi v olbacích. Absolutní pocit štěstí a lehkosti, přestože tělesná schránka bojuje s bolestí o každé nadechnutí... Malé městečko na jižní Moravě jménem Miroslav. Pár dní. Nepopsatelná atmosféra. Trénink těla a hlavně mysli. Sebepoznání. Uvědomění. Dokonalé očištění. Překonání vlastních hranic. Touha ...

V pátek 17.2 cca 16:15 jsme se vydali společně s Šutym hrdě vštříc sebedestrukci, zatím nevědomky. Kdo už to někdy zažil, ví, že mluvím o Miroslavské sokolovně ve spojení s Mirkem Sokolem. Bravurně jsme zdolali vzdálenost mezi Žďárem a Třebíčí kalamitním autobusem a nezastavila nás dokonce ani 1 500 metrová cesta skrz Třebíč. Absolvovali jsme společně trénink malých prcků, pod vedením již zmíněného Mirka. Hodněkrát v průběhu tréninku si člověk s lítostí uvědomil, že nejenom jsou ti ...